O všem? OVŠEM! Karel Kovář @Kovy

Když se rozmohl trend vydávání knih youtubery, zapřísáhla jsem se, že si ŽÁDNOU takovou knihu nekoupím, protože jakou kvalitu a význam pro mě taková kniha bude mít? Úspěšný youtuber to přece může podat v jednom ze svých videí, protože to dnes má větší úspěšnost a kdo čte, tak čte i bez toho, aniž by je do toho musela nabádat kopa knih od lidí z videí na internetu. (někdo by to mohl nazvat dobrým vlivem na mládež...no, říkej si tomu jak chceš)

Pak se mi dostala do ruky kniha OVŠEM, ale svůj osobní slib jsem dodržela. Nekoupila jsem si ji totiž já, nýbrž bratr, a tak jsem neodolala.

Jsem dítě generace Ypsilon (ano, přezdívá se nám tak), tedy platforma youtube mi není vůbec cizí, ba naopak a přesto ji dnes využívám spíš k poslechu muziky, která se běžně nedá najít na Spotify. Sledování youtuberů jako takových mi dnes už úplně potěšení a zábavu nepřináší a je jen pár, které si občas ráda pustím. Gentleman @Kovy však tvoří jednu z výjimek a jeho #kovyneděle (už by to měl opravit na Kovy pondělí) mě na těch pár minut v týdnu doprovází pravidelně. I přes určité sympatie, které ve mě tento člověk vzbuzuje jsem byla hodně skeptická. Bohužel, člověk si vytvoří předsudky a no, co k tomu víc říct. Kniha se mi nezamlouvala. Věděla jsem, že po ní půjdou převážně ode mě už přeci jen mladší jedinci, kteří mají youtubery za celebrity a ti, kteří si vystojí frontu pro jedno selfíčko s takovým člověkem. Upřímně, milejší by mi bylo jít si sednout k dobrému dortíku, kávě a pokecat o cestování a přešlapech všedního dne.

Tím narážím na téma celé této knihy vyplozené tímto člověkem.

Už při otevření mě rozesmála první stránka jako už dlouho nic. Cituji: "Tenkrát jsem psal detektivní romány, kde se plyšáci vraždili a rozkrádali rozpočet státu Plyšákov, který byl prolezlý korupcí a zločinem. Vůbec jsem nechápal, co na tom rodičům přišlo vtipné. Po opětovném přečtení po dvanácti letech už to bohužel chápu." Abych objasnila, mladému Karlovi bylo v té době kolem deseti let, spíše méně. Jo, mně to vtipné přijde. Možná to dělá kapka intelektuálního humoru a představa o tom, že sice jsem o tom nepsala knihy, ale plodila něco podobného.

Celá tato kniha má třináct kapitol s jakýmisi podkapitolkami. Jsou knihy, u kterých se zasměji, ale postavy jsou cizí a fiktivní. Tady jsem se smála tomu, jak je to opravdové. Celé je to psané jen Tobě!  (Připomíná mi to mé psaní do deníčku, kterému jsem vyprávěla své denní problémy, jako by to byla živá postava).
A však musím uznat, že se kniha s příjemnými fotkami od samotného autora, kde zachycuje cestování, vyhledal fotky a obrázky z dětství, jídlo, panebože KRÁSNÉ JÍDLO a mnoho jiného, čte vážně dobře... chvilkami jsem si říkala, že byl vážně správně divný dítě.

Tahle kniha je pro mě jiná v tom, že je to taková malá biografie kluka, který je stejně starý jak já a zažil toho o tolik víc! Píše o věcech, které jsem měla podobné. Upozorňuje na věci, nad kterými jsem si tu povzdechla a vzpomněla na doby, které mi připomínaly jeho text. Skoro uronila slzu, když popisuje poslední setkání s členem rodiny a vzpomněla si tak na svá poslední setkání (teď už je jim lépe).
Vypráví o dobrodružství z cest, které mi říkají, jak moc chci cestovat, ale zasekla jsem se v nějakém stereotypu a kolikrát si říkám, kéž bych toho člověka potkala a on mi řekl: " Pojď, letíme," a letělo by se.
Poukazuje na potřebnou lásku nejbližších, i na to, že mít radši stejné pohlaví dnes už není věc, za kterou by Vás měli zavřít do léčebny.

Možná je mi to tak blízké, protože je to právě kniha od člověka mé generace a vím tak moc dobře, na co tím poukazuje a pubertu prožívali ve stejném období, o to víc si tu mlátím do čela. Možná je to tím, že hlas tohoto člověka mi není cizí od roku 2014, kdy jsem viděla první prasátko Slezina a zjev tohoto člověka mě tak doprovází čtvrtým rokem. Jeho intelektuální humor, obrovský přehled o dění u nás i ve světě. Velmi rozumné názory a vystupování, na druhé straně šílený člověk, co dělá parodie. Zvládá bravurně obojí.

Tedy nejenom, že tato malá biografie ukazuje, jak se jen stačí přestat bát držet v komfortní zóně, ale také to, že každý máme nějaké problémy a že někdy někdo řeší problémy větší, někdo menší a že svět je opravdu velký a život příliš krátký na to, abychom ho poznali celý, tak proč chtít poznávat zbytek vesmíru, když nezvládneme poznat ani ten náš "malý" modrý?

OVŠEM 7/10

Proč jen sedm? Karel H. Mácha z tebe  Kájo nebude a hlavně protože kapitoly bych poskládala jinak a zakončila to celé kapitolou "O rozhodnutí" :).

Ale o tom si udělej obrázek ty sám Karle, a i ty, milý čtenáři.